Artnews
  Dnes je: 01. 05. 2017    Hlavní stránka   Seznam rubrik   Download   Weblinks   Fórum      
Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Galerie
Download
Weblinks
Art slovník
Fórum
Kontakt

Přidat článek
Přispívání do galerie
Rozšířené vyhledávání
Opus Dei

Náhodný obrázek
Žena a stín
technika - tempera, velikost A2 + A4 v zaskleném rámečku, obojí papír <br><br>
-čtenářská galerie-
zobrazení: 1710
známka: 3.00

Login
Čtenář nepřihlášen!

Uživatelské jméno:
Heslo:



Zapomenuté heslo Registrace | Info

Z dějin výtvarných technik-Olejomalba
 Vydáno dne 12. 09. 2005 (15716 přečtení)
Pro druhé téma tohoto malého seriálu pro začínající výtvarníky, jsem si vybral techniku olejomalby.Historie této techniky by měla být všeobecně známa, ale znovu jsem při hledání zdrojů narazil na problém, jak je historii a všeobecně i technice olejomalby věnováno málo Českých či Slovenských stránek.No když si to tak vezmeme kolem a kolem, na zahraničním netu jsem toho taky moc nenašel a tak jsem musel sáhnout do knih a své paměti.....

Olejové barvy se skládají z kvalitních pigmentů třených ve vysychajícím oleji nejčastěji se používá lněný,makový či ořechový.Použitým těchto olejů vzniká hustá barevná pasta,která se následně nanáší na připravený podklad. Na kvalitě a poměru oleje a pigmentů závisí i samotná barevnost a trvanlivost celého díla,pří velkém poměru oleje barva žloutne,při malém množství oleje barva zase praská...(dnes se jako hlavni ředidlo využívá terpentýn,který není tak drahý jako ostatní media,leč při větším množství může být toxický...)
Dalším úskalím je i stálost barev a jejich krycí schopnost,málo kvalitní barvy časem žloutnou a ztrácí svou barevnost....
Jako podklad lze použít téměř vše od dřeva,skla,plátna či kartonu,jen je dobré si práci na tento podklad předem vyzkoušet,aby nedošlo k odlupováni barvy a jiným problémům..
Hlavním nástrojem olejomalby jsou štětce,dají se využit skoro všechny od štětinových,sobolích až po syntetické,to záleží na druhu práce a vkusu autora.
I přes velké úskalí s olejovými barvami je tato technika díky pomalému schnutí a jemnosti barvy hojně oblíbena u malířů a výtvarníků jíž od 15 století dodnes.

Historie Olejomalby

Objevení olejomalby je často přisuzováno Janu van Eyckovy, ale pravdou je, použití oleje společně s barevnými pigmenty se datuje zhruba už ve středověku, kdy se o přípravě oleje zasychajícím na slunci, který se tře s barvou, zmiňuje již Štrasburský rukopis.Později se o výrobě oleje zmiňuje též Cennini ve svém rukopise o technice vaječné tempery, v této době se tato technika těšila vysoké oblibě spíše v severní Evropě než jižní.
Opravdový rozmach olejomalby se datuje přibližně za života Jana van Eycknika (1390-1441), který tuto techniku přivedl k dokonalosti.Podle legendy mladý malíř potřel obraz malovaný tempery olejem, který však na slunci popraskal, následně tedy hledal směs oleje co je na slunci stálá.Po mnoha pokusech našel směs oleje, kterou smíchal s barvou a vznikla hustá barva ,jejíž tloušťku bylo možno regulovat a díky pomalému schnutí i opravovat. Že jeho postup funguje, se můžeme přesvědčit i dnes, pří pohledu na jeho obrazy zjišťujeme, že jsou malované jakoby včera, detaily neztrácejí novost a barvy jsou zářivé.
V průběhu 15 století se olejomalba dostává i do Itálie, kde jí jako svou hlavní techniku přebírá i Leonardo da Vinci(1452-1519), tento všestranný umělec a vynálezce obohatil techniku olejomalby o vzdušnou perspektivu.Pozadí se na jeho obrazech vytrácí jakoby do mlhy, ubývá detailu a sytých barev.Leonardo byl nejen malíř(např. obraz Madony,Mony Lisy), ale také vynálezcem, architektem a mimo jiné napsal knihu o „pojednání o malování“, kde detailně vysvětluje postup při malbě svých obrazů.
Na přelomu 15-16 století působí v Itálii další skvělí malíři např. Raffael(1483-1520),ve 26 letech byl stejně slavný jako da Vinci,o tom mimo jiné svědčí fakt,že ho sám papež Julius II pozval k výzdobě vatikánského paláce.Umírá velmi mladý ve 37 letech.Ve stejné době působí taktéž Michelangelo(1475-1564) je tvůrcem např.obrazu Svatá rodina,ale taktéž skvělým sochařem.Oba dva malíři měli podobný styl malování,takzvané vrstvení lazur-slabé vrstvy průsvitně olejové barvy.
Do Benátek přináší olejomalbu malíř Giovanni Belini,zavedl efekt odraženého světla,které sjednocuje tvary a zjemňuje obrysy.Tyto prvky nalezneme i Giorgiona,který navíc maluje své obrazy přímo a obohacuje je o harmonické barvy a jemné tvary.Jeho žákem nebyl nikdo jiný než Tizian(1487-1576),už za svého života se stává tento malíř legendou a uznávanou autoritou.
V jeho díle je patrný vliv Michelangela,ale samotné malby jsou spíš založeny na barvě,která naznačuje prostor a mísí atmosféru,Právě tato technika způsobila v olejomalbě malou revoluci.Tizianovy obrazy jsou malovány vždy přímo, malíř na podklad kreslil a zároveň i maloval.Na závěr vždy dokončil nejsvětlejší místa pomocí husté světlé barvy, kterou nanášel na již uschlý podklad a vytvářel tak přechody mezi barevnými plochami.(tato technika se nazývá frottage)Hlavně ke konci života na jeho malbě vyniká mírná neostrost a velká harmonie barev s barevnými přechody.
V polovině 16 a 17 století se na scéně olejomalby v Evropě objevuje hned několik zvučných jmen.Od Caravaggiona(1573-1610), který zavedl do olejomalby tenébrismus, styl jenž klad maximální důraz na kontrast mezi světlem a stínem, přes Rubense(1577-1640), jenž se proslavil technikou, která kombinovala přímé malování a lazury až po Rembrandta(1606-1669), mistra šerosvitu a teplého světla, kterým podtrhoval náladu pózujících modelů.
V této době působí další velký malíř, Španěl Diego Velázquez(1599-1660). V mládí čerpá z díla Caravaggio, jehož šerosvit znal hlavně z děl imitátorů, po čase jeho sláva vzrostla tak, že ve věku pouhých 24 let si ho k sobě pozval samotný král Filip IV a jmenoval ho svým dvorným malířem.Na Madridském dvoře se setkává s dalším malířem Rubensem.Na jeho radu dostal Velázques svolení přesídlit do Říma a studoval obrazy starých mistrů.Vliv starých mistrů a Rubensova díla byl obrovský,Velázques výtvořil výtvarný styl který v duchu realismu tyto styly spojuje a obohacuje.Své obrazy črtá vždy několika tahy štětcem a dále barví plátno různými stupni šedi a pak následně jako budoucí impresionisté nanáší barvy,tak namaloval i své nejznámější dílo „Las Menina“(Dvorní Dámy).
V 18 století olejomalbě dominuje hlavně Francisco de Goya(1746-1828), čerpající hlavně z Velázqueze,Rembrandta a přírody.V jeho stylu je silný šerosvit a pastóznost,ale na druhou stranu jeho nejlepší díla postrádají šerosvit a jsou výhradně barevná.J.W.Turner(1775-1851) je další revoluční malíř této doby, v jeho díle dominují krajiny s bohatými barvami a stejně jako u Goya výrazná pastóznost.To také za trochu zapříčinilo, že byl plně oceněn až s nástupem impresionismu.
V první polovině 19 století se objevuje romantický styl a tomuto stylu dominuji ve Francii dvě výrazné protichůdné postavy.Ingres(1780-1867) maloval své obrazy vždy pomocí lazur a s částečnou pastózností.V jeho díle je velký vliv Rafaela,Intres se vždy snažil své obrazy pečlivě modelovat a jeho barvy byli vždy čisté a bez skvrn.Naproti tomu Delacroix(1798-1863) používal barvu k vytváření tvarů a usiloval o výrazné kontrasty,byl mistrem pohybu a kompozice a v jeho díle je znát velký vliv Rubense mistra pohybu.Po jejich smrti s příchodem impresionismu se přízeň naklonila na stranu Delacroxse.
Když už jsme zmínily impresionismus nesmíme zapomenout na muže jenž položil tomuto směru základy,byl to Claudie Monet(1840-1926).Tento malíř,jehož díla se objevila na veřejnosti poprvé na pařížském Salonu Odmítnutích,své obrazy maloval výhradně v přírodě.To bylo na svou dobu kdy akademická malba měla ohromnou moc, skutečně převratné.Své obrazy maloval spíše citem a klasická malba v jeho díle ustupuje trochu stranou.
20 století představuje hned několik osobností olejomalby,jeden z nejznámějších je jistě Henri Matise(1869-1954).Byl představitel tzn.fauvistů,kteří se snažily opomíjet na svých obrazech detaily a spíše se snažily o co nejintenzivnější barevné kombinace.Na Matisových obrazech převládá interiér s často jedinou barvou,není zde téměř žádný šerosvit a tvar je vymezen perokresbou bez objemu.
Velkým malířem a revolucionářem 20 století je také bezesporu Pablo Picasso(1871-1973).Spolu s G.Braquem vyvinul kubistickou malbu,jeden z významných stylů moderního umění.Jeho tvořivost a styl se ,ale nikdy nezastavily,vždy hledal nové směry a vstřebával nové vlivy umění.Zdá se jakoby Picassova tvorba neměla žádné pravidla,způsob malování se zdá trochu chaotický,malíř na svých dílech provádí náhlé změny kompozice,opravuje a jakoby maluje vše za pochodu.Ale opak je pravdou Picasso se vždy řídil svým instinktem a v nutném případě se vzal přesnosti pro úkor své výsledné vize.

Zdroje:

internet

en.wikipedia.org
www.artcyclopedia.com
www.artrenewal.org

knihy

Encyklopedie výtvarných technik a materiálů
Jak malovat olej







Systém hlasování 1= nejlepší 5= nejhorší
[Akt. známka: 1,40] 1 2 3 4 5

  Celý článek   Autor: js   Počet komentářů: 2   Přidat komentář   Informační e-mail Vytisknout článek

Hot news

07.03.2008: Update weblinks
...a to konkrétně sekce výrobců,nyní obsahuje více jak 60 odkazů.

04.10.2007: Update galerie čtenářů
Do galerie č.6,výtvarníka Romana Caldy bylo přidáno 5 nových obrázků.
[ js ]

02.10.2007: Update ceníku.....
Po téměř roce byl aktualizován ceník ateliéru Art-Jaro,který naleznete v Downloadu - sekce ceníky.
[ js ]

01.10.2007: Galerie no.20
....a 29 akvarelových obrázků výtvarníka Eugene Ivanova.
[ js ]


Art slovník
Art slovník

Výrobci a prodejci

Agama

Gabbert

Iwata

Koh-i-noor

Lukas

Umton

Winsor & Newton



Copyright © 2003-2008 Artnews.cz -všechny články na Artnews.cz jsou vlastnictvím autorů či provozovatele stránek. Bez svolení je není dovoleno dále šířit.
Tyto www stránky byly vytvořeny prostřednictvím phpRS - ©design by js.
optimalizace PageRank.cz